Recyklace vozidel aneb Stručný přehled zákonných opatření

V současnosti se po celé Evropské unii vyřadí ročně zhruba 8 milionu starých vozidel, což představuje asi 8 - 9 milionů tun odpadu. Aby se tedy z Evropy nestala jedna velká skládka, přijala EU již v roce 2000 novou směrnici o bezplatném předávání vozidel jejich výrobcům. Automobilky tak mají povinnost převzít náklady spojené s likvidací (respektive recyklací) vozidel po skončení jejich životnosti.

Jinými slovy, až vám doslouží váš vůz, rozšiřuje vám legislativa možnosti ekologické likvidace auta nejen prostřednictvím autovrakoviště či specializovaného kovošrotu, ale také prostřednictvím jeho výrobců. Ti všichni však mají nově povinnost nejen autovrak zlikvidovat, ale především jej zhodnotit – recyklovat, na což mají od EU také speciální povolení. A vy, budete-li chtít vyřadit vozidlo z registru, budete potřebovat potvrzení o recyklaci právě od takového akreditovaného vrakoviště.

Do roku 2015 je třeba recyklovat 85 % všech autovraků

Od roku 2008 vešla navíc v platnost další směrnice EU (směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/53/ES), která vyžaduje, aby bylo u nových vozidel dosaženo do roku 2015 cílové míry recyklovatelnosti 85 %. V prvé řadě to znamená odpadům předcházet a zajistit prevenční přístup všech výrobců vozidel a jejich subdodavatelů. Už při konstrukci musí brát v úvahu následnou demontáž a materiálové využití (recyklaci) autovraků.

Dále tato směrnice znamená povinnost snižovat a kontrolovat spotřebu nebezpečných látek ve vozidlech. Tím se opět usnadní jejich recyklace a zabrání se ukládání některých látek (olovo, kadmium, rtuť, chrom apod.) do spaloven nebo na skládky.

Co se děje s vozidlem po přijetí na vrakovišti

Nejprve se musí z vozidla odstranit baterie, plyn, oleje a další provozní kapaliny. Následuje demontáž potenciálně výbušných součástí (například airbagů), pneumatik a přejde se k drcení karoserie, magnetické separaci železných kovů a barevných kovů (hliník, měď a zinek). Magnetický podíl – tzv. sbalky se dodávají do hutí, ale pouze do zahraničních, protože české hutě neakceptují zvýšený obsah zinku. A nakonec se separují ještě polymerové odpady jako plast, guma, sklo a dřevo.

V rámci dalšího zhodnocování autovraků postupují vrakoviště různými metodami, aby získaly materiál k jejich dalšímu využití. Mezi tyto techniky patří:

• Šrédrování - Lisování a drcení vraku a následné třídění rozdrceného materiálu.
• Demontáž - Vozidlo se rozebere a jednotlivé součásti se vrací do výroby nebo se recyklují.
• Q–REC – Nové průmyslovému pojetí recyklace, které kombinuje určité zásady při výrobě aut, vytvoření demontážních technologií a také sítě recyklačních stanic.